Vyznání víry

1. Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. (1.Mojž. 1, 1; Kol. 1, 16.)
2. I v jednoho Pána Ježíše Krista, Syna Božího, jednorozeného a z Otce narozeného přede všemi věky; Světlo ze Světla, Boha pravého od Boha pravého, rozeného, nestvořeného, jedné bytosti s Otcem; skrze něhož vše učiněno jest (Jan 3, 16-18; 1.Jan 5, 1; Jan 17, 5; Jan 17, 24; 1.Jan 1, 5; Jan 8, 12; 1.Jan 5, 20; Jan 10, 30; Jan 1, 3);
3. jenž pro nás lidi a pro naše spasení sestoupil s nebe, vtělil se z Ducha svatého a Marie Panny a člověkem se stal (Jan 3, 17; Jan 6, 38; Luk. 1, 35; Jan 1, 14; 1.Tim. 2, 5-6);
4. jenž za nás ukřižován jest pod Pontským Pilátem, trpěl i pohřben jest (Mat. hl. 27);
5. a třetího dne vstal z mrtvých podle Písem (Luk. hl. 24; Mar. 16, 6; Jan 20 a 21);
6. vstoupil na nebesa, sedí na pravici Otce (Luk. 24, 51; Jan 3, 13; Žid. 10, 12);
7. a zase přijde se slávou soudit živých i mrtvých, jehož království nebude konce. (Mat. 16, 27; Mat. 25, 31-46).
8. I v Ducha svatého, Pána, oživujícího, jenž od Otce pochází a s Otcem i Synem stejně ctěn a slaven jest a mluvil skrze proroky. (Jan 15, 26; Ž. 104, 30; Tit. 5, 5-6; 2.Pet. 1, 21.)
9. I v jednu, svatou, obecnou a apoštolskou církev. (Ef. 5, 23; Ef. 5, 25-27.)
10. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. (Mat. 28, 19; Mar. 16, 16.)
11. Očekávám z mrtvých vzkříšení (Jan 6, 54);
12. a život věku budoucího. Amen. (Jan 5, 24.)

 

 

 

Posvátný symbol svaté pravoslavné víry Niceo-cařihradský

text z pravoslavného katechismu od sv. biskupa-mučedníka Gorazda

 

Tento posvátný text vyznání víry byl sestaven svatými Otci, kteří se shromáždili na prvém velikém všeobecném sněmu v městě Nikáji (Nicea, r. 325), a svatými Otci shromážděnými na druhém všeobecném sněmu v městě Cařihradu (Konstantinopol, r. 381). Svatí Otcové sestavili tento posvátný text - vyjadřující lidskými slovy (nakolik je to jen možné) obsah křesťanské apoštolské víry - kvůli tomu, aby bránili narušování a změnám, jimiž se někteří novátoři pokoušeli „upravit“ víru předanou Církvi skrze svaté apoštoly samotným vtěleným Bohem, Pánem Ježíšem Kristem. Proto jsou formulace tohoto posvátného symbolu namířeny proti všem možným a myslitelným odklonům od původní víry. Niceo-cařihradský symbol víry je základním věroučným (tj. dogmatickým) textem pravoslavné církve. Všechny následující všeobecné sněmy všech dob již jen potvrzovaly platnost, správnost a závaznost tohoto znění symbolu víry. Svatí Otcové na sněmech zakazovali komukoliv cokoliv k tomuto textu Vyznání víry přidat anebo cokoliv z něj ubrat; dopředu vyloučili z Církve Kristovy každého, kdo by se tohoto opovážil. Také je svatými pravidly zakázáno sestavovat nebo někde přednášet jakékoliv jiné Vyznání víry. Pravoslavná církev velice pečlivě do dnešních dob střeží v neporušenosti tento starobylý text, v němž je formulována víra svatých apoštolů, víra, které byli naučeni samotným Pánem.

V pravoslavné liturgii se často používá staroslověnského textu, který byl také zhudebněn některými pravoslavnými autory.